Když jsem pracoval nad románem “Gurban”, musel jsem se zajímat o osudy mladíků, které Ázerbájdžánská demokratická republika posílala studovat do Osmanského státu a do Evropy...

Na konci roku 1919 pod vedením Bahrama Achundova se pustili do Istanbulu, poté když s potíží dostali vizum jeli do Itálie, odtud do Francie, včetně do Belgie, Německa, Rakouska a začali tam studovat na vysokých školách. Ale pouze po několika měsících Ázerbájdžánská demokratická republika ztroskotala, mladící, kteří odjeli do ciziny s velkými touhami nakonec se ocitli před krutou nouzi. Jedna část těchto mladíků se vůbec nevrátila do Ázerbájdžánu, a většina těch, kdo se vrátil byli vystaveni represím.

Jeden z těch mladíků byl právě Zejnal Alizade (v oficiálních pramenech Alijev)... Díky tomu, že Zejnal Alizade studoval v komerčním institutu a dobře uměl německy, obrátil se na ministerstvo vzdělání se žádostí pokračovat svoje studium v politicko-ekonomické ve Frankfurtě, aneb na architektonické a sochařské fakultě Akademií Říma a Toskany v Itálii. Po vážné zkoužce dle usnesení Parlamentu Ázerbájdžánské demokratické republiky ze dne 1. září 1919 byl poslán za státní peníze pokračovat studium v oblasti architektury do Římské královské Akademii malířství v itálské Perudži.

Nehledě na potíže za krátkou dobu se stal významným sochařem v Itálii, začal dostávat objednávky od vážených lidí tohoto období.  

Busta proslulého operního zpěváka Divadlo významného německého skladatele v itálské Perudži Ludwiga vana Beethovena a ruského přistěhovalce “La scala” Sigizmunda Zaleskiiho patří do tvorby Zejnala Alizadeho.  

Datum smrti Zejnala Alizadeho, prvního ázerbájdžánského sochaře, jenž získal odborné vzdělání není dosud známo. Předpokládá se, že zemřel v 50. letech minulého století a byl pochován v Perudži.