Webová stránka Centru překladu při kabinetu ministrů Ázerbájdžánské republiky “Ajdyn jol” píše vzpomínky svědků tragédie 20. ledna 1990, která se stala na ulicích Baku, když sovětská armáda učinila krvavý masakr proti pokojnému ázerbájdžánskému obyvatelstvu. Moskevský tisk pojmenoval lidí, kteří vyšli na mírové demonstrace v lednu 1990 a byli krutě zabyti extremisty. V naši publikaci jsou shromážděny vzpomínky lékařů, kteří vyšetřovali oběti v noci z 19. na 20. ledna 1990.

Lékaři nemocnic v Baku vzpomínají na ty tragické události...

Vugar Jusifzade – lékař prvni klinické nemocnice ( v roce 1990 nemocnice Semaško):   

V noci na 20. ledna byl jsem nedaleko od Saljanských kasáren. Z území vojenské školy se na nás mířily tanky, seděli v nich mladí vojáci. K nám přistoupil důstojník a poprosil udělat cestu pro tanky, tedy jsme se posadili na asfalt před školou. V ten okamžik byly házeny na nás dýmovnice. Když se dým rozplynul, spatřili jsme, že v 50. krocích od nás stojí vojáci. Uslyšeli jsme rozkaz velitele a skřípot samopalů.   

Vojáci zakříčeli „Hura“, «Vpřed“», a vrhli na dav přibližně ze 40. lidí, mezi nimiž byly ženy. Vybuchla panika a utekli jsme.  Za zádami jsme slyšeli samopalovu střelbu, několik lidí dostali zranění.  

Díky tomu, že jsme si vyčistili cestu, pak po jejich zádách se proběhly tanky. 

Eldar Alijev – lékař-anesteziolog Klinického experimentálního chirurgického institutu:

V noci na 20. ledna, když se začala střelba, mnozí z našich chirurgů, kdo měl auto, okamžitě přijeli do práce. Zranění se dostávali do nemocnic po jedné hodině o půlnoci, a první operace probíhala již v 02.00 hod. Celou noc nepřetržitě jsme dělali jednu operaci za druhou. K jitru jsme dozvěděli, že v jiných nemocnicích se dělo totéž.  

Nušaba Asadzada- lékař – internista:

Mrtvoly shromažďovali v koupelnách a pak vyváželi do márnic. V noci na 20. ledna každou hodinu doručovali zraněné, jejich počet stoupal. Ve všech kabinetech, včetně i v obvazových stanicích se konali operace. Nezbylo míst. 20. ledna k jitru a v další dny počet zraněných stoupal.

Adalat Rustamov- chirurg nemocnice pohotovosti:

20. ledna přesně o půl jedné noci v nemocnici odpojili světlo. Dělali jsme operace při svíčkách, poté donesli petrolejové lampy. Naštěstí, nemocnice měla svůj generátor, a dokázali jsme ho spustit.

D. Husejnov- chirurg:

Již 35 let pracuji jako chirurg, zažil jsem hodně, ale podobné příšerné zránění jsem za veškerou medicínskou praxi nikdy neviděl. Zranění jednou kulkou měli prostřelené nejen vnitřní orgány, nýbrž i kosti.

Fuad Abdullajev – lékař Mirkasimové klinické nemocnice:

V noci na 20. ledna měl jsem službu a viděl jsem, že vojáci nepřipouštěli naše lékaře a zdravotní sestry ke zraněným. Před naší nemocnicí a vedle pomníku 11. Rudé armády bylo hodně zraněných a mrtvých, tanky zde spustili palbu proti mírovému obyvatelstvu.

 Džachangir Atakišijev – lékař-urolog Klinické nemocnice Mirkasimova:

V noci na 20. ledna jsme s Fuadem měli službu. Když se palba začala, vyšel jsem na střechu. Uviděl jsem příšerně krutou scénu: tanky projížděly na náměstí před pomníkem 11. Rudé armády, palili a zatěžovali lidi, mířili se na městské prospekty. Pokojní obyvatelé ani jednou nevystřelili proti tankům, byli bez zbráně. Bylo hodně obětí, vždyť na náměstí nebylo místa, kde by bylo možné se ukrýt před tanky.  

M. Gasymov – v roce 1990 primář Republikánské nemocnice:    

21. ledna došly obvazové prostředky, antibiotika a prostředky proti bolesti. Darovaná krev byla v dostatku, protože od rána začali lidé chodit na transfuzní stanici a darovali krev. Do naše nemocnice chodili dobrovolníci a darovali krev, naši lékaři a zdravotní sestry doplňovali zásoby krevní banky. Lékaři z Agsu, Bejlaganu, Šamachy  a dalších měst republiky zajišťovali nás léky a všem nutným pro konání operace.     

Z materiálů Vyšetřovácí Komise:

Dne 22. ledna 1990 byla na schůzi Nejvyššího sovětu Ázerbájdžánské republiky byla vytvořena Vyšetřovácí komise za účelem vyšetření událostí 20. ledna. Cílem komise bylo odhalit organizatory a vykonavatele krvavého masakru proti občanů Ázerbájdžánu, spácháné armádou Ministerstva obrany SSSR, výboru státní bezpečnosti a Ministerstva vnitra.

Vypravuje zástupce vyšetřovácí komise Tamerlan Garajev:

V práci komise se zúčastnili poslanci Nejvyššího sovětu, představitelé veřejnosti, ministři zdravotnictví, spravedlnosti a vnitra, předseda Nejvyššího sovětu. Do komise přicházela informace nejen z Baku ale i z jiných regionů republiky.

Smrt chytala lidí při odlišných podmínkách, někteří byli zabyti v moment, když vycházeli na ulici. 12. létá Larisa Mamedová, když uslyšela zvuky palby, vyskočila na balkon, kde byla přímo zabita. Její otec vrhl za ní, ale byl zraněn a ztrátil své vědomí. Zprávu o smrti dcery dostal v nemocnici, kam byl dopraven.

Další dny bylo zase mnoho zraněných a mrtvých. Vojáci stělili po lidech nejen po vyhlášení zákazu vycházení, ale i přes den. 

Širin Manafov