Jegiše Čarenc (básník): "Pokrytectví se projevuje už v matčině lůně."

Hovhannes Tumanjan (spisovatel): “"Pravá spása musí začít uvnitř, protože jsme nemocní zevnitř.".

Gevork Aslan (historik): "Arméni neměli žádnou státnost. Nejsou vázáni pocitem vlasti ani

politickými vazbami. Arménské vlastenectví je spojeno pouze s místem, kde žijí."

Kerope Patkanov (historik) “Arméni nikdy nehráli v dějinách lidstva zvláštní roli."

Manuk Abegjan (lingvista a literát): “Neexistují žádné věcné důkazy o kořenech arménského národa, o tom, jak, kdy, v jaké době, odkud a jakým způsobem se sem přišli."

Chačatur Abovjan (spisovatel): “"Prokletá buď turečtina, a přece se jí dostalo Božího požehnání... všude při oslavách nebo svatebních obřadech zpíváme turecky. Náš jazyk se skládá nejméně z 50 % z tureckých slov... Ázerbájdžánština je v našem jazyce tak zakořeněna, že máme písně, básně, přísloví v turečtině (v ázerbájdžánštině).

Levon Dabegjan (historik): “Arméni jsou Turkům skutečně zavázáni za svou národní existenci.  Kdybychom zůstali mezi Byzantinci nebo jinými Evropany, arménské jméno by se zachovalo jen v učebnicích dějepisu."

Ghazaros Aghajan (básník a spisovatel): “Naši ašugové nemají žádné eposy ve verších, všechny tyto eposy jsou v ázerbájdžánské turečtině. Důvodem používání bajatisů v turečtině (ázerbájdžánštině) u nás je to, že v tomto jazyce je dvojsmyslných a vícemyslných slov dost. Arméni a jejich ašugové nemají při neformální komunikaci v turečtině žádné potíže, tento jazyk je pro Armény jakoby rodný... Proto také zpíváme v turečtině (ázerbájdžánštině)."

Gevorg Kostanjanc (literární ktirik): “Naši ašugové nemají žádné verše, eposy v arménštině, všechno je jen v turečtině.”

Avet Terterjan (hudebník): "Arméni se při komunikaci a konverzaci vždy odvolávali na ázerbájdžánská přísloví a rčení."

Edvin Arustamjan (folklorista): "Většinu ázerbájdžánských přísloví a rčení používají Arméni v jejich původní podobě, aniž by je překládali do arménštiny, protože takový překlad není schopen zachovat jejich hlubokou filozofickou podstatu."

Mikael Nalbandjan (básník a spisovatel): "Vždy jsem se snažil slyšet něco čistě arménského. Bohužel, až do dneška jsem nic takového neuslyšel!"

Perč Prošjan (folklorista): “Oni (Arméni) pláčou turecky (ázerbájdžánsky), používají bajaty, a přerušovně pláčou a ostatní ženy je svým nářkem podporují.”

Leo (Arakel Babachanjan) (historik, spisovatel a kritik): "Ašigové při zpívání o každodenním životě v pohádkách a písních a dávají přednost turečtině (ázerbájdžánštině), protože je plynulejší, výraznější a bohatší než arménština.”

Gegam Tarverdjan (sběratel folklóru): “Určitá část veršů, které jsem sebral z arménských ašugů, je celá v ázerbájdžánštině."

Nikogajos Tigranov (hudebník):  "...Zápisník A. Spendiarova obsahuje mnoho poznámek... Je v něm zaznamenána řada mugamů: Mahur, Rast, Čargah, Šuštar a Kurd Šahnáz. Většinu těchto nahrávek použil Spendiarov ve svých dílech. Uši Arménů jsou plné zvuků dehtu (táru) a kamanče."

Aram Chačaturjan (skladatel): “Jsem ázerbájdžánským ašugem.”